Květnov (Quinau)

Německá a česká verze legendy o vzniku tohoto poutního místa se poněkud liší. Jisté je, že vše začíná v polovině 14. století, kdy pastýř jménem Joseph Zein ošklivě zaklel a byl napomenut tajemným hlasem. Podle jedné verze rozhrnul křoví a našel malou sošku Panny Marie. Udiven ji vzal a odnesl domů, jenže druhý den byla Panny Maria zpátky na původním místě. A to se opakovalo několikrát. Květnovští se tedy usnesli, že pro zázračnou sošku vystaví kapli. Původně chtěli stavět dole ve vsi, avšak dřevo na stavbu přes noc zmizelo a objevilo se na místě nálezu. A tak se podvolili a kaplička vznikla na návrší. Podle druhé verze legendy nešlo o sošku, ale obrázek a pasáček svůj nález naopak utajil, avšak chodil se denně k obrázku modlit. Vše se prozradilo, až když chlapec onemocněl a v horečce své tajemství vyzradil.

Roku 1592 je o kapličce již ověřená zpráva – Adam z Lobkovic a jeho manželka Margareta darovali kapli mešní roucho. V 16. století již stojí na tomto místě poutní kostelík a dochází zde k zázraku uzdravení slepce. V roce 1785 se úřady snaží o uzavření kostela a přenesení milostné sošky do kostela v nedalekém Blatně. Jenže v Chomutově vypuká epidemie tyfu a lidé konají četné poutě na Květnov přes zákazy místních úřadů i duchovenstva. Epidemie pominula a poutní místo mohlo zůstat otevřeno.

Po odsunu sudetských Němců se mariánský květnovský kult přesunuje s bývalými osadníky do hesenského Trutzhainu. Dnes jsou poutě v Květnově české i německé několikrát za rok a půvabné místo ožívá.