Petrovice

Podle farní kroniky kolem roku 1686 tři dívky z Petrovic hrabaly pod mohutným dubem trávu na stlaní. Při práci si prozpěvovaly, Když tu uslyšely, že někdo cizí zpívá s nimi. Zarazily se, zmlkly a rozhlížely se, aby neznámého pěvce vypátraly. Pohlédly i na dub. Spatřily zvláštní zjev. Mezi větvemi stromu se vznášela překrásná paní s nemluvňátkem na ruce.

Po několika dnech šly dívky zase do lesa. Zjevení na dubu se opakovalo. Vše se po vesnici rozkřiklo, dívky byly předvolány k místnímu vrchnostenskému úřadu a vyslýchány. Dokonce byly třikrát zmrskány důtkami. Trvaly však na svých výpovědích a navíc tvrdily, že necítí žádnou bolest. A skutečně – důtky nezanechaly na jejich zádech stopy. To bylo považováno za nový div a zároveň potvrzení pravdivosti vyprávění dívek.

K zázračnému dubu začali přicházet nemocní. K oslavě Boží a na svědectví svého uzdravení tam nechávali hole, berle, lůžka i dětské šatičky. Brzy jich bylo tolik, že mohly naplnit celý žebřiňák.

Petrovický rychtář Švarc vypráví, jak jakási žena ze Mšece vykopala na tomto místě studánku. Viděla zde také Pannu Marii a mluvila s ní.

Baron Helversen dal studánku zazdít. Požádal krajského hejtmana, aby poslal do Petrovic alespoň 12 mušketýrů. Lidem ze svého panství pouti zakázal, cizí ale zavřít nemohl. Denně totiž přicházelo 200 až 400 poutníků. Píše: "Kdybych se je pokusil rozehnat, určitě by došlo k výtržnosti a možná i k mordování." Roku 1687 píše krajský hejtman z Rakovníka České královské komoře zprávu o zjevení. Oznamuje, že dal dub porazit, a vše s pařezem, berlemi, holemi a ostatními dary nechal spálit.

Ale nové poutní místo přetrvalo. Nynější kaplička nad studní byla upravena za peníze rolníka Meisnera z Hořesedel, který zde nalezl uzdravení z těžké nemoci. Hraběnka z Valisů nechala vykopat další studánku, kde se koupávala. Do Kolešovic jí služebníci vodu vozili v sudech. Chudí lidé si zázračnou vodu odváželi v nádobách na trakařích. Později na tomto místě vznikly lázně.

Hrabě Jan Josef z Valdštejna, místodržící Českého království a nejvyšší zemský maršálek, byl o pravosti zdejšího zjevení přesvědčen. Nechal postavit kostel, faru i farní školu.

Při stavbě kostela přidávala zedníkům jistá žena z vesnice Příčina. Ta spadla z lešení ve výši okna zvonice. Hned po pádu vstala a spěchala opět plnit své povinnosti. To bylo bráno jako další znamení a potvrzení pravosti zjevení Panny Marie. Hrabě jí odměnil tím, že jí dal postavit na Příčině domek.

Zbožný hrabě pomohl založit zdejší mariánské bratrstvo. Každý nový člen sliboval, že se bude modlit za bratry a sestry růženec.

Po celý rok, ve dne i v noci, v každou hodinu, se nějaký člen bratrstva modlil za ostatní.

Členů bylo přes 11 000, nejen z okolí, ale i Češi od Příbrami, z Lán, Zvíkovce či z Prahy, Němci z Loun, Slaného či ze Žlutic, dokonce i z Norimberka a Drážďan. Společně v Petrovicích slavívali svátek „Panny Marie Růžencové“ – růžencovou neděli. Lidé tuto slavnost nazývali „farské posvícení.“ Pro údajnou přílišnou náboženskou horlivost bylo bratrstvo na vyšší pokyn roku 1830 na nějaký čas zrušeno.

Místo na hranici Sudet v poválečných letech upadlo do zapomnění. Dnes je opravený poutní chrám Navštívení Panny Marie kostelem farním a bohoslužby jsou zde každou neděli v 8:30. Ze zázračné studánky si poutník může načerpat vody k uzdravení těla i duše kdykoliv. Cestu od kostela k ní najde podle ukazatele „K Boží studni“.


Interludium Petrovice
Webové stránky farnosti Petrovice