Radomyšl

Počátkem 14. století daroval obec Radomyšl Bavor ze Strakonic johanitům. Zřejmě již od prvních let jejich působení v tomto kraji stávala na kopci kaplička sv. Jana Křtitele, patrona tohoto řádu. Nedaleko kaple vyvěral pramen léčivé vody. Mnoho poutníků putovalo „k Jánu“ a mnozí byli uzdraveni. Tak i paní z rodu Rozhovských z Krucenburku L. P. 1660. Měla vážný důvod – její syn Jan Jindřich byl od narození němý.

Legendy o jeho zázračném uzdravení se trochu liší. Podle té nejstarší, místopřísežného prohlášení jeho bratra, sepsaného jen o pár let později, putoval Jeníček se svou maminkou do svatojánské kapličky pěšky, a když se vraceli kolem studánky, malý Jan Jindřich náhle prohlásil: „Paní mamičko, já již nemohu více jíti, neb mně nohy bolejí“. Na tom místě, kde chlapec poprvé promluvil, nechala vděčná matka postavit boží muka (po pozdější opravě zasvěcená sv. Antonínovi). Barokní verze legendy dodává, že svatý Jan seslal motýla (řecky psyché – duše), který usedl na chlapcova ústa, a jemu se navrátila řeč.

Z kapličky se stal poutní kostel a zdejší „mirabiles“ byly zaznamenávány do „Knihy zázraků“. Ke kostelu vede křížová cesta překrásnou lipovou alejí pokračující za kostelem dále směrem k Oseku. Pokud projdete ještě kousek lesem, narazíte na židovský hřbitov, na kterém jsou pochováni prarodiče Franze Kafky. Kapličku sv. Antonína musíte hledat pod kostelem směrem k trati.